I’ve Lived Long with the Dead
I’ve lived long with the dead. I know their
wavy unfinished
gestures and opaque smiles
abandoned in the crisp air of death
like dragon eggs and giant stones:
All this for you,
for you from me, my child.
I finish their gestures,
chop off their dead hands,
asking, Will I disappoint you too much?
Father! The man unveiled Maja’s veil and never spoke again.
As if dead – was he dead?
But the dead scream, I can hear them in the night,
when I have to sail through
all the lakes of your and my blood,
over the bottom of memory
where face is landscape in which we lie down
exhausted to death,
and someone’s rocking the cradle of air,
singing:
All this for you
for you, from me, my child
like everpresent debt
like an everlasting gift –
it’s always too little
and it will always be too much
UŽ DLOUHO ŽIJU S MRTVÝMI
Už dlouho žiju s mrtvými. Znám jejich zvlněné neukončené
pohyby a matné úsměvy
zanechané v jasném vzduchu smrti
jak dračí vejce a obří kameny,
To všechno pro tebe,
pro tebe ode mě, mé dítě.
Dokončuju jejich pohyby,
usekávám zemřelé ruce
a ptám se, Zklamu tě příliš?
Otče, muž odkryl Majin závoj a nikdy nepromluvil.
Jako mrtvý – byl mrtvý?
Ale mrtví křičí, slyším je za nocí,
kdy musím proplout
všemi jezery tvé a mé krve,
přes dno paměti,
kde tvář je krajina do které uléháme
na smrt unavení
a někdo houpe kolíbkou vzduchu
a zpívá:
To všechno pro tebe
pro tebe ode mě, mé dítě
jak stálý dluh
a jako věčný dar
a vždycky je to málo
a vždy to bude příliš
The Word Stays Here
The word stays here but rears up,
the way a baby, opening
its mouth, gropes after you,
wanting to drink.
The eremites knew how to start
every day as if they were
born anew:
parchment, bearded newborns
with no words, no past.
The word stays here but rears up.
Through a hyphen, colon, semicolon, which
collapses at the drum of a question mark.
There are round question marks that open
up space: where invisible shales
of ten-year-old eggs
slowly flake from the pan.
Where what’s definitely done
is going on right now,
past – present- future
like the burning ring the lion
jumps through,
from my WAS to your WILL,
a Form nicknaming itself Possibility,
it’s a character in a play
and you applaud,
create a word class, your smile
an alphabet
waiting for a word,
a baby on someone’s lips,
parchment, sweet,
kiss it and don’t leave
anymore.
SLOVO TU ZŮSTALO A PNE SE DÁL
Slovo tu zůstalo a pne se dál.
Jako nemluvně,
otvírá ústa, šátrá po tobě,
chce pít – –
Poustevníci, ti uměli začínat každý den,
jako by se narodili znovu:
pergamenoví, vousatí
novorozenci bez slov
a bez minulosti.
Ale slovo tu zůstalo a pne se dál.
Přes pomlčku, dvojtečku, středník: který se zhroutí
před bubnem otazníku.
To kulaté otazníky otevírají prostor:
kde neviditelné šupiny
z deset let starých vajíček
se pomalu odlupují z pánve.
Kde teď se děje to, co je už odehráno,
minulost, přítomnost a budoucnost
jak hořící kruh, kterým
proskakuje lev,
z mojeho BYLO do tvojeho BUDE.
Forma si říká Možnost,
je to divadelní postava
a ty svými kroky, pohyby rukou
vytváříš potlesk i slovní druh, tvůj úsměv
je abeceda
čekající na slovo,
nemluvně
které zůstalo
na něčích ústech,
pergamenových, sladkých,
polib je, už
je neopusť
Translator: Stuart Friebert, founder of Oberlin’s Writing Program, co-founder of Field, the Field Translation Series, & Oberlin College Press, has published 8 volumes of translations, as well as a dozen books of his own poems. In 2014 Bitter Oleander Press will publish the 3rd volume of Karl Krolow poems, Puppets in the Wind, and Pinyon Press will publish Stuart Friebert’s 13th book of poems, Floating Heart.
